Přemluv synka, přemluv dcerku: Ať se na to nevykašlou a jdou volit!

Někdy se těm mladým ani nedivím. A co vy?                                                                             

Představte si jednoduchou modelovou situaci: Přijdete do obchodu a chcete si něco koupit. Prodavač se usměje a řekne: „Je mi líto, máte tu zapsaný hodně velký dluh z jedné banky. Jejda a hodně velký! Té bance to musíte s každým nákupem splácet!“

„Jak je to možné? Já přece nikde nedlužím! V životě jsem tady nekupoval, natož na dluh!“ oponujete.

„No podívejte se, to máte pravdu, ale ten dluh tady máte po otci, po matce, po dědovi a po bábě. Nechali vám tady pěknou sekeru. Jo a ten dluh máte vůči té bance vedený úplně všude.“

A to se dovíte v každém obchodě a při každé výplatě v tomto státě a možná poté z tohoto státu odejdete do zahraničí.

Anebo zůstanete a platíte za tyto dluhy, které jste neudělali, jak mourovatí: Dají vám o hodně vyšší DPH, o hodně vyšší daně, o hodně vyšší sociálku a zdravotní. A budete makat jak šroubci, ale jenom proto, abyste splatili dluhy po rodičích, takže z těch odvedených peněz neuvídíte poté ani korunu: Půjdou na splátky úroků velkým bankám. A proč? Protože vaši vážení rodiče a prarodiče žili na dluh.

Připadá vám to spravedlivé? Mně tedy ne. Možná také proto kolegyně blogerka poté, co napsala do svého blogu: „Chápu, že mláďata jsou sobecká a věčně nedosycená; patrně proto, že jsou teprve v růstu“, raději jako správná demokratka ani nezapnula diskusi. Na rozdíl od ní totiž považuji za krajně sobecké odevzdat příští generaci už dnes šílené a přitom stále rostoucí dluhy. Dnes se mluví o škrtech řádově v miliardách a všichni (přesněji všichni pod taktovkou oranžové kapely) přitom sténají a úpějí, jak je to bolestné! Ale nynější mladí budou muset dělat škrty řádově v desítkách a  stovkách miliard a to teprve bude sado-maso! Ale to bude až někdy jednou v budoucnosti, že, paní blogerko?

Jen tak jako pokus, vážená kolegyně blogerko, zkuste si (jestli to tedy půjde) představit otočení deficitu minus 163 miliard do kladných čísel, ke kterému jednou musí dojít, aby vám přestaly růst úroky, které již dnes činí neuvěřitelných 70 miliard a které s každým schodkem jenom rostou! Jednou totiž musíte dosáhnout nulového deficitu, jinak vám úroky porostou každým rokem a budou stále více zatěžovat rozpočet...až do hranice neudržitelnosti. Za jak dlouho? Za deset let? Za dvacet? A v tom je právě háček, že paní blogerko, ono se to možná právě vás netýká. Ale mladých ano. Vážená kolegyně blogerko, u mladých k této situaci  určitě dojde a oni to vědí!

Ano, je to pravda: Letošní volby jsou hlavně o mezigeneračním problému. Jsou  o tom, jestli dnešní generace přenechá budoucím generacím rostoucí (již dnes astronomické) dluhy, které budou muset dnešní mladí ve svém životě splatit. A mimochodem nutné škrty mladých v budoucnu by pro naši rozhazovačnou generaci vypadaly opravdu jako nepředstavitelně tvrdé!

A proto říkám, mladí, nenechte se odrbat a běžte volit! Je to o vašich budoucích daních, které ani neuvidíte a půjdou na zbytečné splátky úroků velkým bankám a které vzniknou jenom proto, že mnozí vaši rodiče a prarodiče  oblbnutí oranžovou propagandou nechápou, o co tu vlastně jde.

Mladí, tyto volby se týkají hlavně vás! Je to totiž váš dluh a nikoho jiného a proto neváhejte a běžte určitě volit!