Tak nám prý naši doktoři odcházejí, tedy přesněji řečeno podávají dobře organizovanou hromadnou výpověď. A kde je problém? V odcházejících doktorech? Kdepak!
Existuje povícero rad, jak zabránit odchodu doktorů. Mezi nimi vyčnívá dost šílený katastrofický nápad, že by vláda vyhlásila nouzový stav. Tak to bych poradil spíše vyhlásit mobilizaci, protože odcházející doktory lze poté odsoudit vojenským soudem za velezradu případně za zběhnutí. Další tak trochu sci-fi úvahu jsem si přečetl v jednom blogu kolegy Matějky, který radí nadělovat si méně neschopenek.
Hlavní problém odchodu doktorů je však někde úplně jinde! Kde?
Všimněte si jedné dost charakteristické statistiky. Kdo to vlastně odchází?
Doktoři se u nás svým pracovním zařazením dělí do tří hlavních skupin:
Skupina A: Pánové doktoři v ordinacích neboli praktičtí lékaři (neboli „obvoďáci“), kteří fungují podobně jako živnostníci jenom s tím rozdílem, že je platí smluvně pojišťovny jednak kapitačně (tedy podle počtu hlav pacientů v evidenci) a jednak podle odvedených výkonů. Sem patří také zubaři a další podobní specialisté.
Skupina B: Další jsou páni doktoři zaměstnanci soukromých klinik a nemocnic, které zaměstnává nějaký soukromý subjekt.
Skupina C: A nakonec tu máme lékaře státní zaměstnance (tedy nikoliv pány doktory), které nuzně a ještě stále byrokraticky jak za starého režimu platí socialistickým způsobem stát anebo kraj.
A co myslíte, která skupina doktorů podává výpověď a kde je tedy problém? Ano, samozřejmě, Cé je správně! Dokonce pánové doktoři ze skupiny A a B jim tento krok rozmlouvají…
Takže všem, kteří volají po socialistickém zdravotnictví, a kteří tvrdí, že zdraví není zboží, za které se platí, položím jednu jedinou otázku: Který zaměstnavatel je nejhorší vykořisťovatel? Zkuste se zeptat doktorů ze státních nebo krajských nemocnic na jejich plat anebo na dodržování zákoníku práce a nedivte se pak sprostým slovům, která zazní jako odpověď…(poznámka: stejně tak dopadnete s podobným dotazem u středoškolského profesora)
A řešení? Viz nadpis: Méně státu, méně Rathů a pak budou lékaři opět páni doktoři…
Jenomže jak se tak dívám, mám tak trochu obavy v tom našem státě plném obyčejných lidí. Vždyť už jenom rathovský bojkot pouhých třiceti korun poplatku vyhrál oranžovým volby v poměru 13:0.
Ano, jistě, Rath má pravdu, že zdravotní pojišťovny by se měly provětrat řadou auditů, že tam jsou „rezervy“ (jak o nich vždy rádi mluvili papaláši). Ale to není problém pouze zdravotnictví a hlavně není to stěžejní problém zdravotnictví.
Hlavní Rathův vzkaz odcházejícím doktorům zní totiž vcelku jasně: „Je nám líto, soudruzi doktoři, na rozdíl od soukromé kliniky, na které jsem si údajně vydělal prodejem podílu, tak vaše povolání musí pro vás zůstat posláním a službou lidu. Na další vstup kapitálu a konkurence do zdravotnictví zapomeňte!“
A tak tomu bude stále, dokud budou obyčejní lidé věřit na zázraky, třebas na ten, že stát nebo kraj je dobrý hospodář, anebo že doktor může mít vysoký plat, aniž by jej někdo zaplatil…
